První

7. srpna 2009 v 20:42
V Čili Chilli od Vodafónu je napsáno o hudebních stylech, mj. i Gothic. Užitečná fráze na seznámení: "Jsi tak krásný/á, že z tebe budu mít v noci noční můry". Úžasné.

Jsem zloduch, jehož kořeny sahají do největšího zla, nebo jsem jen vždy ve špatnou dobu na špatném místě? Jsem zlo samotné, které zlejší již býti nesmí, nebo jen potrefená puberťačka? Tuto podpověď neví nikdo, ani já ne. Tuto odpověď znají karty... Paní Vědmová (Převeďte si do podsatného jména) "někomu" oznámila, že je mi můj otec lhostejný, ba dokonce že ho nemám ráda. Jenomže je toto pravda? Nebo spíš - Je toto pravda, kterou chci slyšet? V dávných dobách (Rozumnějte 1 měsíc zpátky) jsem tvrdila, že jej nemám ráda, nýbrž to jsem tvrdila o sestře, kterou mám ráda. Cesty páně jsou někdy nevyz(s?)py(i?)tatelné. Podle paní Vědmové mám paní Sestrovou (Rovněž si převeďte do podstatného jména) ráda, a ano-mám. Ten otec mne zaráží. Jsem bezcitná mrcha, nebo se paní Vědmová mýlí? Anebo jsem naoko flegmatik. Mám otce ráda, jenom mne jakákoliv delší konverzace s ním nesktutečně rozčiluje a nedokážu s ním vydržet déle bez hádky. Ach, kolik toho paní Vědmová pravila... Dám si pozor na soukromí, nemohu potřetí (Počtvrté?) naletět. Jen budu podle paní Kartářové pořád v tahu a v těžké pubertě - nicméně studijní tip. To ne! Dají se nějak oklamat karty? Ať už to budu dělat jakkoliv, stejně tak skončím, neboť jsem se nevyptávala přímo já. A ve třiceti se sklidním. Až... Ach, to bude... Do třiceti gothičkou a nadosmrti metalistkou. Což znamená, že nenajdu odvahu se zabít. Karty neřekly nic o zlomu v roce 2012, takže konec světa nebude, bohužel (A bohudík). A také moje babička - dokáže odhadnout, kdo je dobrý člověk a kdo zlý člověk. A moje máma pro změnu rozumí lidem...



Byla jsem v Poděbradech. Přírodní Poděbradka chutná, jako kdybyste olizovali lavečky na vlakovém nádraží. Dala bych všechny fotky (Moc jich není, neboť nějak nefunguje tlačítko s přibližováním. Zvláštní), jenomže moje máma se rozhodla, že na všech budu JÁ a tak je sem budu dávat postupně. Podotýkám, že na všech vypadám... Zvláštně. Pak jsme byly v restauraci, kde jsem si dala jen tak malý řízek se zeleninou a mattonku. Restaurace byla uprostřed hlavního parku a uvnitř ani noha, jen venku v zahrádce byly všechny stoly obsazeny důchodci. Až mi bylo líto tam jen tak sedět s mámou sama. Nikdo se na mne pohoršeně nedíval, nikdo na mne neukazoval prstem... Nic. Celou dobu, co jsem tam chodila, na mne lidi jen zírali, ale nepokřikovali na mne . No jo - já si dala jen řasenku a tužku, žádná rudá rtěnka, černé stíny nebo extra černé oblečení. Vlastně.... Měla jsem jen černé tričko s krajkami, vůbec jsem si nepřipadala příjemně. Neměla jsem na sobě černé kalhoty, ani černé boty a byl to hrozný pocit. Jako, kdybych byla v růžové. Nebo třeba bez ruky. Něco mi jednoduše chybělo (Ale pak máma z tašky vytáhla můj ostnatý náramek a mně bylo hned lépe. Nechala jsem ho ležet na stole a pořád mi připadalo, že mi něco chybí). A pak jsme jely "domů". Se sestrou se nebavím, ani mne nezdraví. Nedivím se.

A ještě je tu přezdívka. Nemám žádnou, hlavně už nebudu řešit, když někdo najde můj blog. Nemám se za co stydět, ne ? :-) Nejspíš si budu říkat Cottyna, nikoho ze třídy by totiž nenapadlo, že bych si říkala nějak takto. Jsou zvyklí na vážnější přezdívky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | Web | 8. srpna 2009 v 11:45 | Reagovat

Zajímavý.. kus od Poděbrad bydlim.. A na tý fotce ti to sluší. I bez všech těch malovátek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama