Pátý

10. srpna 2009 v 14:34
"Milovat někoho, znamená pochopit i to, že Vás nemiluje." - R. Rolland

Četla jsem ve velkém o Astrálním Cestování . A můžu říct, že o tohle se snažit nebudu už proto, že dostatečně uvolnit je pro mne něco naprosto nemožného (A taky to bzučení v hlavě těsně před transem... Brrr). Já, které představy pracují od od noci do noci a která pořád nade vším přemýšlí, nemůžu být v klidu - a naprosto nechápu ty, kteří to dokážou! Do takového stavu Transu by mne nedostali hlubokou hypnózou - natož pak vlastní snahou. Nejtěžší je ale, co jsem četla, rozeznat sen od skutečnosti (Po čase). To pak musí člověk mrknout, protože ve snu nemá člověk oči, nýbrž kameru jako ve filmu a mrknout nedokáže. Je to opravdu zvláštní! Taky bych chtěla létat do minulosti, budoucnosti, ke kamarádům nebo třeba jen do kuchyně. No, píšu nesmysly, jednoduše nemohu pořádně vyjádřit svoje pocity (No, nesmysly tentokrát nepíšu, Astrální cestování opravdu takhle funguje, jenomže já VŽDYCKY píšu nesmysly)... Ale neboť mi lidi nevěří, že existuje něco jako duchové, minulý a příští život (Ano, dokonce vím, co byla máma v minulém životě - poutnice a já si to od odborníka nechám zjistit taky ! A vlastně myslím, že se to dá zjistit astrálním cestováním - nebo ne?) a toto využívá mnoho lidí na celém světě (I Nostradamus to používal), bude to téma mojí slohovky, neboť třídní říkal (teda asi), že budeme hovořit následující školní rok o svých zájmech. A já se těším, neboť jsem o AC našprtala čtyři webové stránky včetně zážitků čtenářů (Dokonce i opilci to mohou provádět!). Ach, jak bych to chtěla zkusit... Ne, takovou odvahu opravdu nemám.

É, Veronika je emO. Řekla to včera mojí milé školní sousedce Lence, což ve mne vyvolalo takový smích, že jsem málem hrnek s čajem převrhla! Veronika, která má z nás nejlehčí život a je naprosto vypatlaná, u které je flirtování na denním pořádku a která se cucala minimálně s 90% její bývalé základky, že je EMO? No jo, černobílá variace Scene, hrozná chudinka až do chvíle, dokud nezmizí z obzorů těch, před kterými svoje rádoby problémy předstírá. Já se sice taky jakoby měnila "Ze dne na den", respektive jsem z ničeho nic začala žít "jiný život" - ale všiměte si významů "Z ničeho nic" (Mluvím jako nějaká bible, nebo naučná knížka, no fuj!). Z ničeho nic, jakože se ráno probudíte a řeknete si: "Nebudu rockerka, budu metalistka", nebo z ničeho nic "Navenek", že uvnitř se měníte postupně. No, a taky poslední věc - z ničehonic, kdy se taky měníte jen navenek, ale vlastně uvnitř zůstáváte stejní. Já se měnila postupně a až jsem našla dostatek odvahy, dávala jsem to i znát (První krok byla ta barva vlasů). S Veronikou V. se jinak nebavím - vlastně jsem jednou něco potřebovala říct Terce a byla s námi i V., a tak jsem V. požádala, aby na chvíli odešla a ona: "Vadím ti tady?" a já: "Můžeš prosím na chvíli pryč?" a ona: "A vadím ti tady?" a já teda řekla: "Jo.". A od té doby se nebaví ONA SE MNOU , což mne nějak netrápí , neboť EMO jsou chudáčci bez kamarádů, kteří se ani nemůžou zabít, neboť by je přitom někdo nachytal a pak by je zavřeli na psychiatrii, kam vlastně patří a oni nejsou přeci žádný cvoci (Opravdu?). Z čehož plyne... Co jsem teď vypsala do odstavce (Né, že bych měla čas to shrnovat :D, tento článek píšu od včerejška, ačkoliv včerejší obsah už... Není).

No, jinak ve středu jedu domů. Máma našla na městě plakát: "Hardrocková skupina Paradox bude hrát v novém parku od 15:00" - a tak se matka rozhodla, že půjdeme na hardrockový "Koncert". Přijdeme tam, tam pět a půl důchodců a hráli OLYMPIC! Zrovna začala přestávka, tak jsem mámě řekla, že jdeme PRYČ. Takový trapas :D, ještě, že tu nebydlím. Pak jsme šly zase nahoru do kostela (Respektive kláštera a hned vedle mají kostel Pravoslavní, což mi přišlo taky vtipné). Máma konstatovala, že je mše a jestli to zvládnu. Což o to - já do kostela dřív chodila každý pátek-sobotu, asi až do 8-9ti let, ale ten můj červený velký kříž na krku... Nevím, jestli by to tam mohli ti lidi pobrat (Logicky jsem si to jen pomyslila). A tak jsem udělala kříž, poklekla a poslouchala. Mleli cosi latinsky, čemu jsem naprosto nerozuměla a tak jsem tam s mámou jen tak asi 10 minut stála a vypadalo to, že do kostela chodím pravidelně (Už není). Osvobodil mne mámin telefonát - ano, máma zapomněla vypnout telefon - takže jsme vyběhly ven a hádejme, kdo nás vyrušil při mši??? Ano, ségra. Nabourali, chudák. Auto na maděru a ve čtvrtek k nám mají přijet. Takže zjevně nepřijedou. Což je mi celkem jedno, neboť se se ségrou nebavim... No, to je vlastně jedno, což?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Suši Suši | Web | 10. srpna 2009 v 15:45 | Reagovat

Líbí se mi to moudro, co je nahoře :D
Každopádně..
Od doby, co mě můj "bratr" odnaučil říkat "ježiši" nebo tak něco (místo toho jsem nucena říkat "oh můj Satane" XD) jsem začla křesťanství pomalu, ale jistě nenávidět. Už ani ten kříž na krku mi nevydržel, hřbitov je jediná věc, co snesu.
Tvá sestřička je tedy šikovná.
Nám se na soustředku vymlouval trenér že jel nějakej debil v protismru a narazil do něj, ovšem všichni jsme viděli, jak to před penzionem vzal do šutru...

2 Suši Suši | Web | 10. srpna 2009 v 15:46 | Reagovat

(náhodou.. já jsem ráda, že nejsem XD)

3 Suši Suši | Web | 11. srpna 2009 v 10:28 | Reagovat

Stejně to nebylo nic moc..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama