Yeah

30. ledna 2010 v 12:02
:D
 

Vracím se zpět...

28. srpna 2009 v 11:41
cocotte.blog.cz

Ńáf, Ńáf, ńáf

28. srpna 2009 v 11:36
Tak a Sušenka (Díky, Díky!!) mi zase pomohla se nad sebou zamyslet. Nemyslete si, prosím, že tohleto všechno myslím vážně! Já taková nejsem... Ale zjevně tak působím... Nevím, jestli jsem tak strašně neinteligentní a jednoduchá, že jsem se přidala ke "špatnému příkladu gothiky aneb ghotiky", nebo jsem se prostě snažila změnit se a něco se posralo.

Omlouvám se, hrozně moc... Zbývá už jen jeden člověk, kterého se na tohle můžu zeptat. Snad budeš dnes online, Keepere.
 


Ostuda, Ostuda, ostuda!!! Aneb nevímkolikátý

26. srpna 2009 v 20:30
Jsem jako Rampa McKvak. V úterý jsem s Podkolenkou na hřbitově nebyla, neboť zapomněla a šla na koupaliště (Mimochodem jsem deset minut jako debil čekala u radnice a až pak mě napadlo jí zavolat a ona, že zapomněla. No pro jednou nevadí), a tak jsme se domluvily na dnešek. Pro velký zájem o ni bylo v plánu, že v půl čtvrté odejde a půjde za svými kamarádkami (Dá se to tak vůbec říct? Moc kamarádsky se teda nechovaly). Nakonec jsem ale šla s ní a potkala se s Marky ze základky, se kterou si celkem rozumím a pak s Karolínou, kterou nesnáším a šly jsme na Hloučelu (To jest lesopark - a mimochodem Karolínu nikdo nezval), kde jsme chvíli poseděly a šly zase jinam. Chvíli jsme cosi dělaly NĚKDE a všichni zase měli satanistické narážky a já na ně hovořila, jako bych satanista byla (A jinak se ztrapňovala, však co - pokud v jedné ze skupinek byl můj bratr a proto se se mnou teď krom pozdravu nebaví, tak jsem se jen zesměšnila. Jenomže já si prostě musela rýpnout!) a pak jsme potkaly (Nebo se stavily) za nějakou jinou barbienou a šly NA RAMPY! Chápete to? Já a rampy? Víte, jak je mi ještě teď trapně? Jenomže a) Musela bych jít jinak domů, neboť oni by v tom hicu na hřbitov nešly a navíc Karolína s Janou jsou barbie, b) co bych dělala doma a c) Nikdo mě tam neznal :P. Jinak ostuda veliká, protože jsme tam chodily sem a tam a skákaly jako hopíková kulička (nebo ti páni, co máchají rukama nohama a na hlavě mají hrnec a držijou takovou tu tyčinku, po které se směje a dělali ze sebe Bohy - FUJ!). A pak jsem usoudila, že pokud mě ještě někdy někdo dostane na rampy, nejdřív se propadnu hanbou a pak budu ještě tři dny zpytovat svědomí. Jenomže co už… A protože měly jen dvě z nás brusle (Konkrétně Karolína a Marky) a Jana za nimi pořád dolézala, samozřejmě mě pomlouvaly jak prase na druhé straně toho hnusného hřiště pro ty pány s tím placatým prknem na kolečkách a hrncem na hlavě. A víte co - Lenka mne varovala, co jsou zač a jako bych to já neznala (Nejvíc jim vadilo, že mluvím o Satanovi - mimochodem, ne v nějak ublíživém množství, snad třikrát jsem se zmínila a pak říkala něco jako " k čertu" - což je normální, ne?, jenomže nějak jsem si jen neuvědomila, že se nebavím mezi "Svými" a taky jim vadilo, že jsem se představila jako Samara - ale tu přezdívku jsem si nedala já, nýbrž kupa spolužáků bavících se mým stylem). Marky mě ale brala (což mi přišlo milé!) a v půl osmé jsem šla domů (No, na rampy jsme šly v šest <Stydím se to jen psát>, ve tři čtvrtě na sedm jsme odcházely a holky se tam ještě pak vracely, já šla s nimi kousek, ale přeci nebudu s Karolínou, když mě tak nenávidí, že jo?). Sečteno podtrženo - Jak by pravil Andy - Ble, Ble, Ble, Ble, Ble. A ti páni s hrncem na hlavě si mě ještě prohlíželi, jako kdybych je měla jít zabít. Asi jsem jim to měla jít oznámit, že klidně zabiju. Ble, ble, ble, ble, ble. A ještě ble, ble, ble, ble…

Sedmnáctý!!! :D

25. srpna 2009 v 11:50 |  Den po dni
Say Hello To Tragedy. (To není citát, ale název alba od Calibánků, ale to nevadí!)

Zdar. Včera se mi stala zprvu nemilá, pak ještě nemilejší (Díky matce, která je zvyklá na to, že věci objednané z metalshopu přes net jsou za zlomek ceny v kamenym shopu :D) a později dokonce milá věc! Jely jsme s mamkou do Olmika. Do Terranovy (Fuuuuj)! Koupila jsem si tam dvě černá trička (jak jinak) bez potisku a černy kalhoty za šest (Sedm?) stovek, pak, díky blížícím se narozeninám mi matka koupila další černé stíny (Jo, no... Já=sběratel) a sháněla se dokonce po černé rtěnce! Mami, já tě mám tak ráda... Ještě jsme omrkly Kenvelo, kde byly samy chuje a kdybyste slyšeli tu hudbu... Horší než v Terranově. A pak jsme prošly pár obchodů a šly jsme k nádru, já zase žvatlala o tom, jak skvělé by to bylo, kdybychom narazily na metlalshop... A najednou vidím: "Kožené věcičky pro všechny lidičky". Okamžitě jsem zavelila: "Matko, připrav se na ceny, představím tě s mými kamarády" a šly jsme. Já, spoře oděna metalistka a matka ve výrazném žlutém topu jsme vstoupily do menšího shopíku plného glád, matka přistoupila k pokladně, kde byl ráj obojků a když zjistila cenu (tři stovky, ten můj obojek, který mám doma, stál 99Kč, pro srovnání), málem ji vomyli! Já ji připravovala... Ale stejně byly ty obojky hnusny a glády mámě ségra rozmluvila, na trička nebylo díky supertmě vidět a matka navíc nechtěla vidět cenovky, takže jsem se chvíli rozhížela a šly jsme pryč (Díky, mámo :-( ). No, fakt je, že po Terranově, kde jsem si koupila pár věcí za pár Kč je tohle menší šok, tedy pro moji šetřící matku (Vsadím se ale, že kdybych tam jela s někým jiným a donesla jí obojek za tři kila a glády za cenu pěti na netu , bylo by jí to jedno. Jenomže ona se strachuje, že budu mít z obojku zničenej krk a že se v něm udusím atd. Pak už je jí cena u pr..., protože přeci je její milovaná dceruška v pubertě a nenechá ji udusit se, že jo!). Takže tak (Málem ale zajela do sk8 shopu, hodinu jsem jí to rozmlouvala a nakonec se nechala. Hurááá!). A dostáváme se k té milé věci! Ve vláčku jsem si začala datlovat s Lenkou a dneska o půl třetí jdeme na hřbitov! Už sa moc moc moc těším, neboť děda MUSÍ vidět ten můj kříž a náušnice (Pro informace tam děda už třináct let leží, umřel, když jsem se JÁ narodila (Respektive umřel ještě o chvíli dřív, ale ani ne o týden!). Tak děti, já si jdu připravit vhodný oděv (Přemýšlím o těch černých pohřebních krásných krajkových šatečkách, ale možná by bylo chytré nejdřív to konzultovat s paní Lenkatou).

A že tento článek nedává smysl? Já před chvílí vstávala a bude to trvat tak do půl druhé, než začnu přemýšlet. Chu! Tak čuz.